Jdi na obsah Jdi na menu
 


CZ:

Ukrajina (Uraine, Українa)

Rozloha: 603 700 km2
Počet obyvatel: 51 500 000
Státní zřízení: republika
Prezident: Viktor Juščenko
Hlavní město: Kyjiv (Kiev) - 2 610 000
Úřední jazyk: ukrajinština
Náboženství: Pravoslaví, řeckokatolické
Datum vzniku: 24.8. 1991
(odtržením od SSSR)
Hymna: Ще не вмерла Українa
Měna: 1 hřivna (UAH) = 100 kopijok
Správní členění: 24 oblastí, autonomní Krymská republika, oblast hlavního města
Členství: OSN, SNS
Nejvyšší hora: Hoverla 2 061 m
Telefonní předvolba: +380
ISO 3166-1: UA
MPZ: UA
Internetová doména: .ua


 

Ukrajina (ukr. Україна) je jednou z republik vzniklých po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.
Země leží ve východní Evropě, na východě hraničí s Ruskem, na jihozápadě s Moldavskem, Rumunskem, na západě s Maďarskem, Slovenskem a Polskem, na severu s Běloruskem. Jižní hranice je tvořena Černým mořem. Východ země je tvořen nížinami, které se směrem k západu zvedají, na jihozápadě se zdvihají Karpaty.
Podnebí je tu mírné kontinentální, na Krymu subtropické. Na severu rostou smíšené a listnaté lesy, směrem k jihu přecházejí ve stepi, které jsou ovšem přeměněny v zemědělskou půdu. Hospodářství země je poměrně slabě rozvinuto, dopravní síť je hustá.


Historie
Ve starověku zasahovaly ukrajinské území výboje Skytů a Sarmatů, černomořské pobřeží bylo kolonizováno Řeky.
V 5. století př. n. l. vznikla na pobřeží Azovského moře Bosporská říše, která přetrvala téměř devět století.
Od přelomu letopočtu až do novověku bylo území dnešní Ukrajiny (podobně jako území Ruska) oblastí, kde se konstituovaly či kterou putovaly kočovné kmeny z euroasijských stepí do vlastní Evropy (Hunové, Chazaři, Avaři, Bulhaři, Maďaři).
Ve stepích mezi řekami Dnistrem a Dniprem se patrně konstituovali i Slované, kteří od 6. století osídlili většinu východní a část střední Evropy.
Sjednocením východoslovanských kmenů při řece Dněstru vznikl pod vlivem vikingských válečníků (Varjagové) v druhé polovině 9. století první slovanský státní útvar na území části dnešní Ukrajiny a Běloruska: Kyjivská Rus.
Jižní oblasti byly obsazeny kmeny Polovců.
Ve 13. století se zmocnili velké části země Mongolové (Tataři). Po rozkladu Zlaté hordy byla země postupně rozdělena mezi mocnější sousedy: Litvu, Polsko, Uhry, Moskevské knížectví, jih pak ovládali krymští Tataři a Osmanská říše, část území zůstala samostatná (Halič a Volyň).
Roku 1654 byla Perejaslavskou radou přijata dohoda o sjednocení Ukrajiny s Ruskem.
Realizována byla roku 1667 připojením levobřežní Ukrajiny a v letech 1793-1795 připojením Ukrajiny pravobřežní (v souvislosti s druhým a třetím dělením Polska).
Současně probíhala v 18. století postupná likvidace turecké moci při černomořském pobřeží. Původní autonomie Ukrajiny byla v Rusku zcela eliminována a země byla přeměněna v běžné gubernie.
Státní existence byla nakrátko obnovena po ruské revoluci a konci 1. světové války na střední a východní Ukrajině.
V občanské válce 1918-1920 byli ukrajinští nacionalisté poraženi, po rusko-polské válce 1920 až 1921 byly západní části Ukrajiny připojeny k Polsku.
Roku 1922 se Ukrajinská SSR stala jednou z ustavujících republik SSSR . Za 2. světové války byla Ukrajina okupována Německem .
Po roce 1945 byly k Ukrajině připojeny části západní Ukrajiny, Podkarpatská Rus (na úkor Československa), roku 1954 pak administrativně na pokyn Chruščova i Krym (u příležitosti 300 let sjednocení Ukrajiny s Ruskem).
V roce 1986 došlo k jaderné katastrofě v ukrajinském Černobylu, jejíž následky Ukrajina pociťuje dodnes.
V souvislosti s rozkladem SSSR vyhlásila Ukrajina roku 1991 nezávislost. Ukrajina je zakládajícím členem SNS z prosince 1991.
V roce 1997 byly vyřešeny poslední sporné záležitosti s Ruskem ohledně Krymu. Z Krymu se stala autonomní republika v rámci Ukrajiny a zdejší námořní základny byly propůjčeny Rusku.
Země se zřekla jaderných zbraní, které zdědila po bývalém SSSR.

Ukrajina je zemí s bohatou kulturou, o čemž svědčí mimo jiné i to, že má kolem devadesáti profesionálních divadel, které zahrnují i operu, operetu, balet a loutková divadla.
Na jevišti Národní opery se konala vynikající vystoupení ukrajinského a světového baletu, prvním byla v červnu 1994 Mezinárodní taneční soutěž Serge Lifara. Serge Lifar byl světově proslulý choreograf, který se narodil v Kyjevě. Přes 30 let vedl hereckou společnost legendární Velké opery v Paříži a Francouzskou taneční akademii v Paříži.
Nejznámější ukrajinská hudební seskupení jsou Státní akademická skupina Dumka, Státní akademický chorál G. Verjovky a Státní akademický sbor lidového tance P. Virského.
Opera se hraje v nádherně zdobených divadlech v Kyjevě, Lvově a Oděse.
Ukrajinci mají hluboce zakořeněné muzikální tradice a zpívání je velmi populární.
Většina měst má také výborná hudebně-komediální a baletní divadla. Přední umělci vystupují především v obrovském kyjevském Ukrajinském divadle.
Nejoblíbenějším diváckým sportem je fotbal. Ve světové kopané září ukrajinská hvězda Andrej Ševčenko (www.andrishevchenko.com). Bližší informace o fotbale na stránkách Ukrajinské fotbalové federace (www.ffu.org.ua). Mezinárodních úspěchů dosáhli rodáci z Ukrajiny i v jiných sportech, například Andrej Medveděv v tenise nebo Sergej Bubka v atletice.

Ukrajinská kuchyně je známá pestrostí a kvalitou chutí a vůní. Snad v každé restauraci si můžete poručit polévku boršč z červené řepy nebo některou z jejích variant, které se připravují z masa, hub, fazolí a dokonce i sušených švestek. Neméně populární jsou i další druhy polévek, houbová, fazolová a hrachová, z nichž některé se podávají s noky.
Tradičním jídlem Ukrajiny jsou holubci (plněná kapusta) a varenyky, což je něco jako škubánky s různými druhy náplně - s brambory, masem, sýrem nebo ovocem, například třešněmi nebo borůvkami. Varenyky jsou často zmiňované i v národních lidových písních, takže ochutnáním navíc poznáte i staré ukrajinské tradice. Výborné jsou i mléčné výrobky, například chalupářský sýrový lívanec, rjazanku (zkvašené tuhé mléko) a nalysniky (plněné sýry). Žádné svátky se neobejdou bez pirohů, známé jsou také pampušky, baba a medové dorty. Ukrajinské omáčky jsou velice husté a syté a jejich druhy se liší region od regionu.
Oblíbeným nápojem ukrajinských rodin je víno, které v drtivé většině případů pochází z domácí produkce. Vynikající jsou krymská vína, zvláště potom dezertní víno Červený Kamin (Rudý kámen), suchá vína Abrau nebo Mischako, což jsou skvělé značky kabernetu. Dalším nápojem je šampaňské Artjomov, které se vyrábí ve východní Ukrajině, nebo ochucená vína z Massandry, z nichž jedno nese velmi zajímavý název Černý doktor. Rozšířená je také domácí vodka, tzv. samohonka, která je velice silná a chuťově velmi zvláštní. Připravuje se podle zaběhlých receptů a její konzumace může pro neznalé cizince dopadnout katastrofálně. Na Ukrajině se také hojně pije pivo, a to místní i dovážené. Na Zakarpatské Ukrajině je to především pivo slovenské. Nealkoholickým nápojům pak kraluje čaj a silná káva či populární sladké limonády.

Svátky a dny pracovního klidu:
1. leden - Nový rok
7. leden - Pravoslavné Vánoce
8. březen - Den žen
Velikonoční svátky
1. a 2. květen - Svátek práce
9. květen - Den vítězství ve 2. světové válce
poslední sobota a neděle v květnu - Kyjevské dny (platí jen pro Kyjev)
Svátky svaté Trojice (červen)
28. červen - Den ústavy
24. srpen - Den nezávislosti


Oblasti (область) a jejich správní centra:
Čerkaská oblast (Čerkassy), Černihovská oblast (Černihov), Černovcyjská oblast (Černovcy), Dnipropetrovská oblast (Dnipropetrovsk), Doněcká oblast (Doněck), Ivano-Frankivská oblast (Ivano-Frankivsk), Charkivská oblast (Charkiv), Chersonská oblast (Cherson)., Chmeľnická oblast (Chmeľnyckij), Kyjevská oblast (Hlavní město Kyjiv), Kirovohradská oblast (Kirovohrad), Luhanská oblast (Luhansk), Ľvivská oblast (Ľviv), Mykolajivská oblast (Mykolajiv), Oděská oblast (Oděsa), Poltavská oblast (Poltava), Rivnenská oblast (Rivne), Sumská oblast (Sumy), Ternopilská oblast (Ternopil), Vynnytská oblast (Vynnytsa), Volyňská oblast (Lutsk), Zakarpatská oblast (Užhorod), Zaporižská oblast (Zaporižje), Žitomyrská oblast (Žitomyr)

Ukrajinština je východoslovanský jazyk, příbuzný ruštině a běloruštině. Od obou se nicméně v mnoha rysech liší, navíc byla silně ovlivněna polštinou. Nářečí přecházejí plynule do polštiny a běloruštiny. Za nářečí ukrajinštiny bývá často pokládána také rusínština, podle jiných je to však samostatný jazyk.
Od 10. století se na ukrajinském území (Kyjevská Rus) spolu s křesťanstvím šířila církevní slovanština a stávala se úředním a spisovným jazykem. Ukrajinština pronikala do církevních textů od 16. století, o století později už lze hovořit o spisovném jazyku. V 19. století se rozvíjela ukrajinská literatura, čerpající z lidové slovesnosti.
Ukrajinská slovní zásoba má blíže západoslovanským jazykům než ruština.

Řeckokatolická církev je katolická církev, která se vyznačuje vlastní organizační a právní strukturou a liturgií byzantského obřadu. Silné zastoupení má tato církev ve střední a východní Evropě (Polsko, Slovensko, Ukrajina atd.).
Název církve, jak se u nás používá, je mírně zavádějící: správnější by byl „katolická církev byzantského obřadu“. Řeckokatolíci patří do katolické církve. Uznávají autoritu papeže, sdílejí dogmatickou nauku. Liturgie je však slavena nikoli v latinském ritu, ale v ritu byzantském.
Velkým schizmatem roku 1054 bylo trvale narušeno společenství mezi východní a západní církví. V následujících staletích vznikaly pokusy obnovit jednotu církve - o ty se pokoušel 1. lyonský koncil a Basilejský koncil (florentská unie). Avšak ke sjednocení alespoň části východních křesťanů s katolickou církví dochází až brest-litevskou unií, Užhorodskou unií a apoštolskou konstitucí papeže Klementa VIII. o unii východních křesťanů s římskou církví.

Pravoslaví, pravoslavná církev či ortodoxní církev
Je to křesťanská církev složená z vícero územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství. Pravoslavné církve mají své počátky ve východní části římské říše, proto bývají někdy označovány též jako východní církev. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich někdy hovoří jako o jediné pravoslavné církvi. Přesto se v nuancích církevní praxe mezi jednotlivými místními církvemi objevují odlišnosti.
Pravoslavná církev zachovává apoštolskou posloupnost a její učení se formalizovalo na koncilech, mezi nimiž má význačné místo sedm ekumenických koncilů v průběhu 4. až 8. století. Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k velkému schizmatu (1054), které dodnes nebylo překonáno. Přesto je nauka pravoslavné církve relativně blízká nauce katolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog. K pravoslavné církvi se hlásí nejvíce křesťanů po církvi katolické. K pravoslaví se hlásí především obyvatelé Řecka a slovanských zemí. Pravoslavní věřící, původně emigranti, však obývají i mnoho jiných zemí, velké komunity pravoslavných věřících existují např. v USA, Kanadě nebo Austrálii.
Pravoslavná církev je společenstvím nezávislých církví, každá z nichž je autokefální, tj. řízená vlastním představitelem-biskupem. Pravoslavné církve sdílejí tutéž víru, základní politické principy a liturgickou tradici. Jednotlivé pravoslavné církve užívají při liturgii buď starých jazyků (ve slovanských církvích často církevní slovanštiny), nebo současných jazyků národních. Biskupové, kteří představují celou místní církev, bývají nazýváni patriarchové, metropolité nebo arcibiskupové. Ti předsedají biskupskému synodu, který představuje nejvyšší kanonickou, věroučnou a administrativní autoritu církve.

Lékařská péče Občanům ČR je poskytována lékařská péče za úplatu. Existují zde i soukromé ordinace, především stomatologické, kde je ošetření na vyšší úrovni s odpovídajícími cenami. Občané ČR by se před cestou na Ukrajinu měli pojistit. České pojišťovny, které jsou členy mezinárodní asociace CORIS, by měly být pro pojištění nejvhodnější, protože mají partnery i na Ukrajině. Ošetření je možné zajistit ve státních a soukromých ordinacích.

Důležitá telefonní čísla
požárnící 01
milice 02
první pomoc 03
ČSA Kyjev 228 02 96
letiště Kyjev - Borispol 296 74 49 (kancelář ČSA)
odtahová služba 559 78 65 (pouze v Kyjevě)

Doklady
Platný cestovní pas s minimální dobou platnosti jeden měsíc.
V případě cesty motorovým vozidlem je nutné, aby řidič vlastnil mezinárodní řidičský průkaz (ukrajinské orgány však akceptují také české řidičské průkazy) a technický průkaz.
Vyžadována je i tzv. zelená karta.

Víza – režim vstupu
Ukrajina zrušila vízovou povinnost pro občany ČR bez časového omezení. Toto opatření umožňuje vstup a pobyt na území Ukrajiny bez víza v délce 90 dnů. V případě pobytu za účelem zaměstnání, trvalého pobytu, sloučení rodiny, studia nebo pobytu převyšujícím 90 dnů je nutno požádat o příslušné vízum.
Doporučuje se před cestou ověřit u zastupitelského úřadu Ukrajiny, zda se podmínky pro přicestování nezměnily.

Zdroje:
www.atlas.netway.cz
www.cs.wikipedia.org
www.mzv.cz
www.ukrajina.biz
www.cestopisy.kvalitne.cz
www.bongobongo.cz
www.zemepis.com
www.bedekr.cz

Historie Ukrajiny
2. pol.9. stol.
Území dnešní Ukrajiny je jádrem Kyjevské Rusi, jednoho z nejmocnějších raně feudálních států, jehož centrem byl Kyjev. Kyjevská Rus ovládala i větší část dnešního Běloruska a evropské části Ruska.

2. pol. 12. stol.
Kyjevská Rus postupně upadá a rozpadá se na jednotlivá knížectví, která se ve 30. letech 13. stol. stávají kořistí Mongolských kmenů a vazaly Zlaté hordy.

14. stol.
Území dnešní Ukrajiny je postupně rozděleno mezi Velkolitevské knížectví (sever), Polsko (západ) a Moldavské knížectví (Bukovina). Podkarpatská Rus je již od 11. stol. součástí Uher.

1569
Území dnešní Ukrajiny ovládané Velkolitevským knížectvím je připojeno Lublinskou unií k Polsku.

1596
V Brestu Litevském se část pravoslavné církve z území Polsko-Litevského státu podřídila jurisdikci římského papeže při zachování pravoslavné liturgie.

konec 16.stol.

Počátek ozbrojeného boje Kozáků proti Polsko-Litevskému státu.

1648
Kozácké povstání pod vedením Bohdana Chmelnyckého, který se v boji proti Polsko-litevskému státu odevzdal pod ochranu ruského cara.

1654
Na Perejaslavské radě odevzdali Kozáci pod ochranu ruského cara území na levém břehu řeky Dněstru a složili přísahu věrnosti ruskému carovi (autonomie Kozáků byla postupně omezována, až ji Kateřina II. v 18. stol zrušila zcela).

1667
Po polsko-ruské válce se Polsko Andrušovským příměřím vzdalo levobřežní Ukrajiny.

1793 a 1795
Prvním a druhým dělením Polska byla i pravobřežní Ukrajina připojena k Rusku a rozdělena do několika gubernií. Území Haliče připadlo Rakousku.

1863
Carská vláda zakázala používání ukrajinského jazyka ve školách a v tisku, čímž reagovala na rozvoj národního hnutí a postupnému formování moderního ukrajinského národa. Těžiště národního hnutí se přeneslo do rakouského záboru (Haliče), kde byly mnohem liberálnější podmínky.

17.3.1917
Po ruské únorové revoluci vznikla v Kyjevě Centrální rada, která v srpnu prohlásila Ukrajinu autonomní součástí Ruska.

28.1.1918
Po říjnové revoluci v Petrohradě vyhlásila Centrální rada nezávislou Ukrajinskou lidovou republiku (ULR). Již 12. prosince 1917 vyhlásili bolševici v Charkově Ukrajinskou sovětskou republiku a zahájili boj proti Centrální radě.

9.2.1918
Centrální rada podepsala separátní mír s Ústředními mocnostmi a požádala německou a rakousko-uherskou armádu o pomoc v boji proti bolševikům. Německo pak ve snaze přinutit bolševiky k uzavření míru obsadilo velkou část Ukrajiny spolu s Lotyšskem a Estonskem.

3.3.1918
Sovětské Rusko podepsalo s Ústředními mocnostmi mírovou smlouvu v níž souhlasilo se ztrátou obrovského území včetně Ukrajiny a uznalo její nezávislost.

duben 1918
S Německou podporou byl prohlášen ukrajinským hetmanem bývalý carský generál Pavel Skoropadský. Po pádu Německa byla jeho vláda v prosinci svržena a moc přebírá Direktorium, jehož vůdčí postavou se záhy stal Semen Petlura.

říjen 1918
Po porážce Ústředních mocností byla ve východní Haliči byla vyhlášena Západoukrajinská lidová republika (ZULR)s centrem ve Lvově, jejíž oddíly sváděly těžké boje s polskou armádou. V lednu 1919 se ZURL sloučila s URL. Podkarpatská Rus připadla Československu a Bukovina a Besarábie Rumunsku.

1919
Na území Ukrajiny svádí mezi sebou boje vojska Centrální rady, Rudé armády a bílé armády generála Děnikina. Polsko obsadilo většinu území Zapadoukrajinské lidové republiky včetně Lvova.

7.5.1920
Polská armáda spolu s oddíly Semena Petlury, který uznal polské nároky na Lvov a západní Ukrajinu výměnou za polské uznání jeho vlády Ukrajinské lidové republiky, obsadila Kyjev. Po měsíci byla ale vytlačena Rudou armádou.

18.3.1921
Rižským mírem bylo potvrzeno příměří mezi Polskem a Sovětským Ruskem z října 1920, podle něhož byla Ukrajina rozdělena na západní část (bývalý rakouský zábor spolu s Volyní a Podolím) ovládanou Polskem a východní, obsazenou sovětským Ruskem.

30.12.1922
Dosud formálně nezávislá Ukrajinská sovětská republika se stala součástí SSSR. Až do roku 1934 byl hlavním městem Ukrajiny Charkov. Do roku 1929 byla podporována ukrajinizace státní správy, kultury a školství, poté započala rozsáhlá rusifikace Ukrajiny. Od roku 1930 byla prováděna kolektivizace, během níž byly miliony rolníků deportovány či uvězněny a miliony lidí zahynuly v sovětskou mocí podporovaném hladomoru. Značná část ukrajinské inteligence byla Stalinovou diktaturou vyvražděna.

23.8.1939
Fašistické Německo a Sovětský svaz podepsaly v Moskvě Smlouvu o neútočení (tzv.Pakt Molotov Ribbentrop), v jejímž tajném dodatku si tyto země rozdělily sféry vlivu v Evropě. Po útoku na Polsko byly připojeny k SSSR západní oblasti Ukrajiny. V srpnu 1940 bylo Rumunsko pod hrozbou ultimáta donuceno vzdát se severní Bukoviny a Besarábie.

1941 až 1944
Území Ukrajiny je okupováno fašistickým Německem. Na východě se rozvinul rozsáhlý partyzánský odboj, ve východní Haliči byl aktivní radikální nacionalistický proud, jehož partyzánské oddíly se v říjnu 1942 sloučily v Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), která bojovala především proti Rusům a Polákům. V Polsku byla UPA poražena v operaci Visla v roce 1947 (kdy bylo v jejím rámci vysídleno asi 150 tisíc Ukrajinců), na západní Ukrajině byly některé partyzánské oddíly aktivní až do počátku 50. let.


1945
Pod záminkou údajné kolaborace bylo z Krymu vysídleno tatarské obyvatelstvo a zrušena jeho autonomie.

1945
SSSR si po skončení druhé světové války udržel území obsazené na základě dohody s fašistickým Německem (západní Ukrajina, severní Bukovina, Besarábie, Pobaltí). K Ukrajině byla na základě dohody s Československem připojena Podkarpatská Rus. Ukrajina se (spolu s Běloruskem) stala formálně nezávislým členem OSN.

1946
Byla schválena reforma ukrajinského pravopisu, který jej přibližoval ruštině.

1946 až 1947
V řadě oblastí Ukrajiny vypukl hladomor zapříčiněný poválečnou krizí a stalinskými metodami hospodaření.

prosinec 1947
Prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany (bolševiků) Ukrajiny byl zvolen Nikita Chruščov, který tuto funkci zastával do prosince 1949, kdy byl Stalinem odvolán do Moskvy aby se stal šéfem moskevského výboru strany.

1954
Nikita Chruščov již jako první tajemník KSSS předal Krym pod správu Ukrajinské SSR.

1961
Ve Lvově byli k vysokým trestům odsouzeni členové disidentského Ukrajinsko-dělnického spolku (Levko Lukjanenko a další), kteří požadovali vystoupení Ukrajiny ze SSSR, což formálně umožňovala všesvazová ústava.

červenec 1963
Prvním tajemníkem ÚV Komunistické strany Ukrajiny se stal Petr Šelest, během jehož vlády byla omezena probíhající rusifikace, Krymští Tataři se mohli vrátit na Krym, avšak pokračovalo pronásledování ukrajinských disidentů. Po jeho odvolání v květnu 1972 rusifikace opět zesílila a byla např. uzavřena většina ukrajinských škol.

srpen 1965
Za antisovětskou činnost bylo zatčeno více než 20 ukrajinských disidentů.

květen 1972
Bylo zatčeno několik desítek představitelů ukrajinské inteligence (Ivan Dziuba, Vjačeslav Čornovil, Vasil Stus a další).

listopad 1976
V Kyjevě založilo několik intelektuálů (Nikola Rudenko, Ivan Kandyba, Levko Lukjanenko) Ukrajinskou helsinskou skupinu, která podobně jako Charta 77 v Československu, požadovala dodržování Závěrečného aktu Helsinské konference a jeho ustanovení o lidských právech. Skupina byla KGB zlikvidována před moskevskou olympiádou v roce 1980.

26.4.1986
Výbuch černobylské jaderné elektrárny a pokusy sovětské vlády katastrofu utajit vyvolal rozsáhlou nespokojenost s komunistickým systémem a přispěl k nárůstu protisovětských nálad.

1987
Program perestrojky Michaila Gorbačova se na Ukrajině prosazuje pomalu, avšak postupně je zrušena cenzura, jsou propuštěni političtí vězni a vznikají první neformální ukrajinské kulturní i politické organizace.

1988
Počátkem roku obnovili Levko Lukjanenko, Vjačeslav Čornovil a další činnost Ukrajinské helsinské skupiny, kterou přejmenovali na Ukrajinský helsinský spolek. V průběhu roku jsou rehabilitováni někteří straničtí představitelé odsouzení v 50. letech, zrušena jsou omezení pobytu a života Krymských Tatarů a začínají jednání o novelizaci jazykového zákona, který by zlepšil postavení ukrajinštiny.

červenec 1989
V Donbasu probíhají rozsáhlé stávky horníků, kteří protestují rovněž proti komunistické moci.

září 1989
Na ustavujícím sjezdu Národního hnutí Ukrajiny (Ruch) byl jeho prvním předsedou zvolen básník Ivan Drač.

říjen 1989
Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR schválil jazykový zákon, kterým ukrajinština získala status státního jazyka.

březen 1990
Konaly se první svobodné volby do Nejvyššího sovětu Ukrajinské SSR, jehož předsedou byl zvolen Leonid Kravčuk.

16.7.1990
Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR přijal Deklaraci o státní suverenitě Ukrajiny.

únor 1991
Byla obnovena Krymská autonomní sovětská republika.

24.8.1991
V reakci o pokus o puč protireformních komunistů v Moskvě byla Nejvyšším sovětem Ukrajiny vyhlášena nezávislost země. O dva dny později byla dočasně pozastavena činnost komunistické strany.

1.12.1991
Ve všeobecném hlasování se pro nezávislost Ukrajiny vyslovilo 90,3% hlasujících. Současně byl ukrajinským prezidentem zvolen Leonid Kravčuk.

8.12.1991
Nejvyšší představitelé Běloruska, Ruska a Ukrajiny podepsali tzv. Bělověžské dohody, kterými zanikal Sovětský svaz a vzniklo Společenství nezávislých států.

říjen 1992
Předsedou vlády se stal Leonid Kučma, který tuto funkci zastával října 1993.

červen 1993
Byla obnovena činnost Komunistické strany Ukrajiny.

leden 1994
Prezidenti Ukrajiny, Ruska a USA podepsali trojstrannou smlouvu o likvidaci jaderných zbraní na Ukrajině.

červenec 1994
Ve druhém kole byl novým prezidentem Ukrajiny zvolen Leonid Kučma.

listopad 1995
Ukrajina se stala členem Rady Evropy.

28.7.1996
Ukrajinský parlament přijal novou ústavu, která stabilizovala prezidentsko-parlamentární systém a podřídila vládu prezidentovi.

listopad 1999
ve druhém kole všeobecných voleb byl prezidentem Ukrajiny znovu zvolen Leonid Kučma.

prosinec 1999
Předsedou ukrajinské vlády se stal Viktor Juščenko.

listopad 2000
V ukrajinském parlamentu vystoupil předseda socialistické strany Alexandr Moroz a oznámil, že disponuje nahrávkami rozhovorů v nichž prezident Kučma nařizuje ministrovi vnitra aby se zbavil novináře Georgije Gongadzeho. Zveřejnění nahrávek, které tajně pořídil příslušník ukrajinské tajné služby a jejichž autenticita je ukrajinskými představiteli zpochybňována, způsobilo mohutnou vlnu protestů proti prezidentu Kučmovi největší vnitropolitickou krizi na Ukrajině od vzniku nezávislého státu.

duben 2001
Parlament vyslovil nedůvěru vládě Viktora Juščenka, premiérem byl jmenován Anatolij Kinach.
Zdroj: http://www.infoservis.net/print.php?id=1017235631

Přehled hlavních událostí na Ukrajině od "oranžové revoluce"
Přehled hlavních událostí na Ukrajině, kde dnes prezident Viktor Juščenko odvolal vládu vedenou premiérkou Julijí Tymošenkovou:
10. listopadu 2004 - Oznámeno, že první kolo prezidentských voleb 31. října skončilo nerozhodně, když oba hlavní kandidáti - dosavadní premiér Viktor Janukovyč a opoziční vůdce Viktor Juščenko - získali přibližně stejný počet hlasů.
22. listopadu 2004 - Stoupenci Juščenka naplnili v oranžové barvě ulice Kyjeva poté, co volební komise oznámila přesvědčivé vítězství Janukovyče ve druhém kole voleb 21.listopadu.
3. prosince 2004 - Nejvyšší soud zrušil výsledky druhého kola poté, co parlament odhlasoval nedůvěru vládě Janukovyče a vyslovil se pro uspořádání nového druhého kola.
Později parlament změnil volební zákon a omezil prezidentské pravomoci.
28. prosince 2004 - Juščenko získal v prezidentských volbách 51,99 procenta hlasů. Nejvyšší soud zamítl stížnost Janukovyče, který za další tři dny odstoupil z funkce premiéra.
23. ledna 2005 - Inaugurace Juščenka. O den později jmenoval Juščenko úřadující premiérkou Juliji Tymošenkovou.
Parlament ji potvrdil ve funkci 4. února.
15. února 2005 - Juščenko nařídil přešetření sporných privatizačních projektů z doby úřadování svého předchůdce v čele státu Leonida Kučmy.
4. března 2005 - Bývalý ministr vnitra Jurij Kravčenko, spojovaný s vraždou opozičního novináře Heorhije Gongadzeho v roce 2000, údajně spáchal sebevraždu - tři dny poté, co bylo v případu zatčeno několik podezřelých. Juščenko obvinil Kučmu ze zatajování tohoto politicky citlivého případu.
9. března 2005 - Juščenko prohlásil v německém parlamentu, že jeho země podnikne všechny kroky nutné k přistoupení jeho země k EU a že rozhovory o přistoupení by mohly začít v roce 2007.
4. dubna 2005 - Během návštěvy Juščenka v USA americký prezident George Bush podpořil myšlenku ukrajinského členství v NATO a Světové obchodní organizaci (WTO).
2. června 2005 - Fond státního majetku oznámil, že hodlá vrátit pod státní kontrolu podíly ve 194 firmách, jejichž kupci nesplnili své investiční závazky. Později popřeno.
8. června 2005 - Vláda získala zpět plnou kontrolu nad největší ukrajinskou ocelárnou Kryvorižstal, která byla v roce 2004 prodána v rámci nejrozporuplnější privatizace v zemi. V srpnu vláda oznámila podmínky privatizace ocelárny.
24. srpna 2005 - Juščenko sliboval boj proti korupci a za vymýcení chudoby. Veřejnost byla ale stále skeptičtější, inflace dosahovala 15 procent a ekonomický růst 3,7 procenta.
Juščenko rovněž čelil kritice za extravagantní životní styl svého syna.
3. září 2005 - Státní tajemník Olexandr Zinčenko rezignoval, později hovořil o korupci v nejvyšších politických kruzích. Na Zinčenkovo místo jmenoval Juščenko 7. září svého dlouholetého spolupracovníka Oleha Rybačuka.
8. září 2005 - Juščenko odvolal vládu vedenou Tymošenkovou. Již před tím rezignoval šéf vlivné Bezpečnostní rady státu Petro Porošenko a vicepremiér Mykola Tomenko.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

U3CRG

(ihor kysil, 9. 12. 2012 11:10)

Proč néni napsáno o studéntach -roky 1988-1993?